Výstava v Knupp Gallery zahájena

Výstavu “Cejtíš kořeny, jak ti prorůstají hlavou” jsme přes Covid opatření zahájili a potrvá do 8. 10. 2020.

Cejtíš kořeny, jak ti prorůstají hlavou.

David Kolovratník (nar. 1978)

Vystudoval střední školu technického zaměření v Hradci Králové. Do roku 2015 pracoval jako protetický technik v ortopedii. Malbě se intenzivně věnuje přibližně od roku 2009 a své zkušenosti rozvíjel také například v semestrálních kurzech malby na Scholastice v ateliéru Jitky Mikulicové.

Zásadní část Davidovy tvorby zprvu vycházela ze starých fotografií, respektive ze zděděného rodinného archivu, jehož fragmenty sloužily jako předloha k velkoformátovým obrazům. Postupem času se začal z vlastního zájmu, ale i díky nenadálým událostem ve světě, věnovat tématu nestability, nejistoty lidského bytí a křehkosti všeho, co je nám více či méně známé a blízké. Tyto pohnutky a vnitřní pocity představil skrze “domeček z karet”, který se může kdykoliv zřítit. Jeho karetní konstrukce mohou symbolizovat jak mezilidské vztahy a s tím související představy prchavých jistot, tak obecné zákonitosti působící na tomto světě, které se ale mohou z různých vnitřních či vnějších příčin nečekaně měnit a transformovat do vztahů zcela jiných. Mohou poté přinášet řadu zklamání, nejistot a ztracení se sám v sobě, a tudíž i okolním světě.

Následná autorova tvorba se na první pohled vyvinula naprosto opačným směrem, ale právě díky své kontrastní povaze dává logický i pocitový smysl. David Kolovratník si prošel vlastní imaginární cestu jako umělec, ale možná i jako člověk, který by mohl reprezentovat každého z nás. Člověk-umělec, který se od pocitů plných nejistot a nestability v našem vlastním počínání a jednání, dostává až k symbolu kořenů, zpět k základům bytí. Kořeny ve své emblematice představují něco pevného a trvalého. Něco, co do našich životů vnáší potřebné pocity stálosti a jistoty. Něco, čeho se můžeme pomyslně, ale i fyzicky zachytit. Kořeny tedy představují naprostý protipól oproti “domu z karet”, ale právě proto spolu tak úzce a nerozlučitelně souvisí. Kořeny pevně drží rostliny v zemi, kotví je na určitém místě a dávají jim stabilitu; stejně tak je tomu u kořenů rodinných, potažmo i těch, které jsou přirozené celému lidskému či živočišnému společenství. Tyto skutečnosti nicméně naše společnost navzdory různým varovným signálům mnohdy opomíjí, ignoruje, či dokonce odmítá a popírá. Dochází tak k určité chatrnosti celého našeho počínání a následným pádům. Všechny tyto aspekty se snaží autor komunikovat skrze svá velkoformátová plátna, kterých bude na výstavě představeno šest.

V obrazech se odráží také myšlenka krevního řečiště, neboť stejně tak jako žíly a tepny vyživují a zajišťují fungování našich fyzických schránek, tak podobným způsobem pracují řečiště vodních toků. Vodní uskupení v podobě potoků, říček a pobřežních delt nejenom že působí na pohled stejně, ale i jejich funkce je podobná – poskytovat blahodárné živiny rostlinám a stromům, které následně pomocí své sítě kořenů zajišťují zásobování a distribuci těchto živin ve svých “tělech”.

Plátna Davida Kolovratníka mohou fungovat jako jakési totemy či oltáře. Můžete před nimi nastoupit svou vlastní duchovní cestu a dojít k uvědomění si sama sebe. Případně vás mohou vést k zamyšlení nad věcmi, kterými jste si bezděčně jisti, aniž k tomu máte racionální důvody, nebo k uvědomění si, co každého z vás “drží pohromadě” a co vám dává možnost a pocit opravdu žít, ať už v reálném či přeneseném slova smyslu.

Text: Kristina Pourová – kurátorka.

Napsat komentář