Teatrální krajiny

v pardubickém Divadle Exil 4. dubna — 21. června 2024

V rámci vystaveného cyklu kvašů a kreseb se pro mě výchozím bodem stává existencionální téma člověka v potemnělé krajině, mnohdy bodově osvětlené, podobné divadelnímu jevišti. Postavy/herci jsou metaforicky zasazeni do siluet kořenů, roztodivných struktur a situací, ze kterých jakoby vstupovali do inscenovaných příběhů ze vzdálených, druhých plánů. Někdy jsou postavy zredukovány na pouhá zhmotnělá gesta emotikonů obřích rozměrů, povalujících se v krajině, jako na pomyslném jevišti. Avšak i ty se postupně mění v jakési abstrahované shluky oblých barevných ploch a útvarů, které se stávají v mých novějších obrazech jakýmsi leitmotivem a jsou cestou k prosvětlení celé scény. V tvorbě posledního období tak kombinuji figurativní prvky s organickými až abstrahujícími tvary a přecházím tak po tomto symbolickém mostě k abstraktnějšímu přístupu k malbě jako takové.

FOTO — Alžběta Kopecká

FOTO — archiv autora